Při procházce obchodem se zdravou výživou upoutal mou pozornost doplněk s nápisem „Lecitin“ a textem „Sójový lecitin – potrava pro mozek, srdce a játra“. Chvíli jsem se zamyslela, protože mi to připomnělo: „To je ta tajná přísada, kterou si babička přidávala do snídaně a s úsměvem poznamenávala – je to tajemství dobré paměti a silného srdce“ (vždycky to opakovala). Tehdy jsem se jen ušklíbla a myslela si své. Vždyť babičky mají tajné recepty na všechno od domácích mastí až po čaje, které vyléčí všechno (škoda, že ne zlomené srdce). I když to nebylo včera, vím, že babička opravdu znala jména mých spolužáků, i když já jsem zapomněla dokonce i to, kam jsem právě odložila klíče. Právě proto jsem se rozhodla zjistit, jestli je to opravdu nutné, nebo jen další z těch doplňků.
Lecitin, jak jsem si ověřila, není jen nějaký doplněk z reklamy, ale nezbytná součást každé buňky v našem těle. Tvoří základ buněčných membrán a zajišťuje jejich pružnost a funkčnost. V podstatě je to architekt našich buněk. A kde se vyskytuje? Najdeme ho například v mozku, svalech, játrech, zkrátka všude tam, kde je životně důležitá komunikace mezi buňkami. Moje babička tedy vlastně neužívala žádný „zázrak“, ale něco, co její tělo přirozeně potřebovalo. Narazila jsem na zajímavý fakt: lecitin je bohatým zdrojem fosfatidylcholinu, který se v těle přeměňuje na acetylcholin (neurotransmiter) zodpovědný za paměť a učení. „Takže pokud mám nedostatek acetylcholinu, znamená to, že zapomínám heslo k e-mailu nebo proč jsem otevřela ledničku?“ V podstatě ano. A právě proto byl lecitin zkoumán jako prevence proti Alzheimerově chorobě a dalším neurodegenerativním poruchám. Není to sice pilulka, která by okamžitě zvýšila IQ o 50, ale jeho pravidelná konzumace pomůže udržet mysl svěží a bystrou (přesně tak, jakou měla moje babička). Výzkumy naznačují, že fosfatidylserin a kyselina fosfatidová ze sójového lecitinu mohou zlepšit paměť, učení, kognitivní schopnosti, koncentraci a dokonce i náladu. „No dobře,“ pomyslela jsem si, „mozek je fajn, ale co srdce?“ A tady jsem narazila na další zajímavost. Lecitin rozpouští tuky a pomáhá regulovat hladinu cholesterolu, čímž chrání cévy před ucpáváním a aterosklerózou. „Aha! Takže po hamburgeru se slaninou stačí zapít lecitinem?“ Ne tak docela. Lecitin sice nevymaže následky nezdravé stravy, ale pomůže udržet rovnováhu tuků v těle a snižovat špatný LDL cholesterol. Funguje jako přírodní emulgátor, rozkládá tuky na menší částice, aby se snáze vstřebávaly a neucpávaly cévy. Teď už dává smysl, proč babička nikdy neměla problémy s tlakem a srdcem. Další tvrzení, které mě zaujalo, bylo, že lecitin „čistí játra“. Jak jsem zjistila, ve skutečnosti nejde o žádné „čištění“ (což je oblíbený výraz), ale o regeneraci a ochranu jaterních buněk; může přispět k prevenci hromadění tuků v játrech. Lecitin pomáhá rozkládat tuky v játrech, čímž může předcházet nealkoholickému ztučnění jater (steatóze), což je stav, který je často důsledkem špatného životního stylu. O to se postarají právě složky jako cholin, kyselina linolová a inozitol, které hrají důležitou roli v metabolismu tuků a zdraví jater. Lecitin sice nefunguje jako houba na toxiny, ale pomáhá a podporuje správné zpracování tuků v játrech. Navíc některé studie naznačují, že pomáhá i při trávení, protože působí jako přírodní rozkladač tuků a usnadňuje jejich vstřebávání a trávení; chrání také sliznici žaludku a střev. A opět se potvrdilo: babička jedla, co chtěla, ale nikdy si nestěžovala na těžkost po jídle. Lecitin tím, že pomáhá rozkládat tuky, podporuje jejich průchod játry a žlučníkem, čímž snižuje riziko vzniku žlučových kamenů.
Když jsem se dostala k poslednímu bodu zjištění, přiznám se, byla jsem skeptická. Mohou mít lecitin a stres něco společného? Jak se však ukázalo, fosfatidylserin, který se v lecitinu nachází, pomáhá regulovat hladinu kortizolu, tedy stresového hormonu. Některé výzkumy naznačují, že může zmírnit psychický i fyzický stres a dokonce pomoci při příznacích menopauzy. A bonus? Sójový lecitin je nehydrogenovaný a biologicky rozložitelný. Milým překvapením bylo, že se lecitin používá i v kosmetice k hydrataci pokožky. Po ověření faktů jsem došla k závěru, že babička měla pravdu a lecitin je opravdu užitečný nejen pro mozek a srdce.
Když dáme dohromady všechny kousky skládačky, dojdeme k závěru, že lecitin je nezbytná živina, kterou tělo potřebuje pro zdravé fungování. Podporuje mozkovou činnost i paměť, pomáhá udržovat zdravou hladinu cholesterolu a zdravé cévy, chrání játra a usnadňuje trávení tuků, pomáhá zvládat stres a hydratuje pokožku. Samozřejmě jsem neváhala a našla balení lecitinu Dr. Lucullus, které jsem hned vložila do košíku. Protože si v devadesáti ráda budu pamatovat jména spolužáků mé vnučky, přesně tak, jako to uměla moje babička. Kdyby tu byla, určitě bych jí to řekla.
