
Vitamín C - je to jen placebo?
Céčko je patrně nejznámějším a nejpoužívanějším vitamínem. Od dětství nás v zimě maminky dopují šumivým Celaskonem, abychom byli odolní vůči nachlazení a chřipce. A přestože nejnovější výzkumy toto vše zpochybňují, tedy neexistuje studie, která by přímo potvrzovala, že vitamín C chrání před chřipkou a nachlazením, existují fakta, která zpochybnit nelze.

Námořníci kdysi na dlouhých plavbách často onemocněli kurdějemi. Krvácely jim dásně, vypadávaly zuby, rány se těžko hojily. V důsledku jednotvárné a slabé stravy (solené maso a tvrdý chléb) jim chyběly důležité látky, zejména vitamín C. Ten je hlavně v ovoci (rybíz, šípky, kiwi, citrusy...) ale také v některé zelenině: květák, paprika, zelí, brambory. A právě brambory se staly záchranou námořníků. Vydrží dlouho, obsahují céčko a nebyl problém je přepravovat na lodích. Dnes se to zdá úsměvné, ale první syntetizovaný (vyrobený) vitamín C se začal prodávat až v roce 1934.
Zajímavým faktem je, že všechna zvířata a rostliny (existuje jen pár výjimek) si dokážou syntetizovat vlastní vitamín C (např. obyčejná koza domácí až 14g denně). Člověk to však nedokáže a proto potřebuje získávat vitamín C z externích zdrojů. Dnes při dostatku jakékoliv potravy, nemůže být nedostatek vitamínu C problémem pro nikoho. Přesto se však kupuje a užívá ve zvýšené míře. Má to mnoho dobrých důvodů.
Vitamín C (kyselina askorbová) je totiž velmi důležitý při regulaci metabolismu, podporuje vstřebávání železa, udržuje pevnost cév, stimuluje tvorbu bílých krvinek, vývoj kostí, zubů a chrupavek, podporuje růst... Není divu, že nám ho maminky hojně ordinovaly zejména v mládí. Navíc, i kdyby to přeháněly, nepředávkujete se ním, přebytek vyloučíte v moči. Jedním z mála negativních účinků je možnost ucpání cév, pokud jsou příliš úzké (protože céčko zesiluje jejich stěny). V takovém případě si denní dávku snižte z doporučených 90/75mg na 40mg.
S vitamínem C jsou spojeny až zázračné příběhy o jeho účincích například i při léčbě rakoviny. Existuje více než 2200 studií, které se jeho účinky zabývají. Přestože lékaři považují jeho přínos při léčbě rakoviny za mýtus, pravdou je, že se v onkologii vitamín C při určitých formách skutečně používá. Asi nejznámější je příběh amerického fyzika a chemika Linuse Paulinga. V roce 1954 dostal Nobelovu cenu za výzkum chemické vazby. V roce 1962 Nobelovu cenu za mír (protestoval proti pozemním jaderným zkouškám), spolupracoval s Oppenheimerem, ačkoli práci na atomové bombě jako pacifista odmítl, naopak, přidal se k jejím odpůrcům spolu s Einsteinem. Proč o něm mluvíme. Stal se propagátorem extrémních dávek vitamínu C.

Biochemik Irwin Stone publikoval roku 1966 koncept extrémních dávek vitamínu C (několik gramů každý den) aby předešel nachlazení. Pauling následně zahájil spolupráci s britským onkologem Ewanem Cameronom a společně napsali mnoho knih (např. Rakovina a Vitamín C), kde propagovali podávání velkých dávek vitamínu C přímo do žíly. Sám bral 3g denně, ke konci až 18g! Ve letech 1973 spoluzaložil Linus Pauling Institute, kde se věnoval i výzkumu účinků vitamínu C. Navzdory obrovským celoživotním úspěchům a dvěma Nobelovým cenám byl za výzkum vitamínu C označován za šarlatána a podvodníka a mnoho odkazů na jeho práce je z internetu vymazáno.
Zanechme konspirace, doporučená denní dávka vitamínu C je 90g pro muže, 75g pro ženy. Je mnoho seriózních prodejců, kde si můžete koupit kvalitní Vitamín C ve zdravotně nezávadných kapslích.